Program Adventu a Křesťanských Vánoc 2024

V podbrdském podhůří, v nadmořké výšce 567 m se nalézá farní osada Slivice. Je vzdálena 7 km jihovýchodně od Příbrami a 1 km severozápadně od své obce Milín. V zeleni polí, obklopena tmavými lesíky a hájky, se tyčí do výše 21 m mohutná věž historického kostela sv. Petra. Prozrazuje rázovitou stavbu doby Karlovy. Střílnovitá okna a masivní zdivo hlavní věže o síle 1,75 m potvrzují domněnku, že stavba měla také účel obranný, čemuž se nelze divit, protože objekt se nalézá nedaleko památné a velice dúležíté Zlaté stezky, která měla odjakživa strategický, obchodní, dopravní, ale i vojenský význam.  

První zmínka o slivické osadě pochází z roku 1362, kdy na faru Sliwitz byl dosazen kněz Václav. V roce povýšení Příbrami na královské horní město majestátem císaře Rudou II. z 20. listopadu 1579 se v listině osada uvádí jako "Soli" (latinský výraz solitudo - samota). Lesy svým souvislým porostem sahaly kdysi až k samotné věži chrámové. V katastrální mapě panství milínského z 18. století jsou o tom důkazy.    

Z důležité listiny, objevené profesorem Janem Janšou z Příbrami, je patrno, že zakladatelem kostela sv. Petra není nikdo jiný než první arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic. Rozhodnutí o právu patronátním je datováno dnem 3. března Léta Páně 1362. V dávné minulosti stála vedle kostela pouze fara a dvě poustky. Až teprve po roce 1826 bylo přikročeno ku stavbě obytných domů. Bylo to převážně z důvodů bezpečnostních. Velikou vzácností chrámu je gotická kamenná polyehromovaná socha sw. Petra. Je to vzácná práce z druhé poloviny XV. století prozrazující florentinskou školu. Její originál je v současnosti v Národní galerii v Praze, v slivickém kostele je umístěna dokonalá kopie... Socha reprezentovala české gotické umění na světových výstavách v Paříži a Montrealu. Slivický kostel se stal také pohřebištěm mnoha okolních šlechtických rodů (Běšínů, Hupků, Měsíčků, Chanovských, Bechyňit z Lažan aj.). Dne 23. července 1639 byl slivický kostel dobyt a vyloupen Švédy. Pronikli sem od Strakonic pod vedením českého exulanta Radslava Měsíčka z Výškova a Slatiny. V srpnu roku 1866 za války prusko-rakouské "hostila" fara několikrát pruské vojsko. Byli tu vojáci z Pomořan se svým hejtmanem, pruští lékaři z Westfálska i vojíni 65. rýnského pluku. Vojsko postupně Slivici opouštělo. Deefenitivně v září 1866 po uzavření míru...

Večer 22: září 1917 se rozezněly naposledy společně tři slivické zvony. Dva z nich byly sňaty, aby jich bylo použito pro válečné účely. Byl to zvon sv. Petra a sv. Pavla z r. 1758 (přelitý r. 1876 a menší zvon z r. 1757). Zvony byly obětovány mašinerii 1. světové války. Třetí zvon se dočkal osudů druhé světové války. Byl svědkem posledního jejího dějství, které se odehrálo na území mezi slivickou osadou a obce Milín 11. -12. května 1945.

Při posledním bojovém střetnutí mezi sovětskou a německou armádou tu v noční dělostřelecké přestřelce dopadl jeden granát i do presbytáře slivického chrámu. Zasaženo bylo kamenné zdivo severní stěny kostela. Naštěstí neďošlo k vážnější škodě. Po válce v r. 1947 byla v opraveném zdivu stěny chrámu osazena symbolická pamětní střela na připomínku válečných událostí z konce 2. světové války a boje u Slivice. Věž slivického kostela tehdy byla využita i jako vojenská pozorovatelna. V průběhu bitvy při partyzánském střetu s nepřítelem se načas stala i palebným stanovštěm... Ostřelována byla i budova slivické fary. V noci z 11. na 12. května 1945 se Slivice a celý kraj vůkol ní otřásaly detonacemi granátů, šrapnelů a hukotem salvy z kaťuší. Té noci byl zlomen neppřátelský odpor a Slivice se v dějinách válečných událostí stala pojmem spojovaným s posledními výstřely druhé světové války na území Evropy...