Dodnes jsou betlémy součástí křesťanské vánoční tradice a přinášejí radost dětem i dospělým.
V kostelech můžeme vidět rozmanité betlémy – od těch, které jsou složeny z figurek darovaných jednotlivými farníky, až po díla vytvořená mistry řezbáři. Betlémy se stavějí na konci doby adventní, při vigilii Narození Páně (24. prosince) ukládáme do jesliček figurku Jezulátka. Od slavnosti Zjevení Páně (6. ledna) se k zástupu směřujícímu do Betléma, připojují také figury Tří králů. V některých kostelech pak bývají betlémy do svátku Uvedení Páně do chrámu (2. února).
V blízkosti betléma bývá mnohde umístěna pokladnička nebo dětmi oblíbená figurka andílka či černouška, který po vhození mince zakývá na poděkování hlavou. Touto cestou můžete např. podpořit náročnou údržbu betlémů.
Historie tradice betlémů
Ve 4. stolení po Kristu přinesl papež Liberius do Říma pět prkének z Kristových jesliček a uložil je v chrámu, který podle nich dostal jméno Ad praesepe (U Jesliček) – dnes římská bazilika Santa Maria Maggiore. Roku 1223, po návratu z Betléma, připravil František z Assissi pro účastníky půlnoční mše v jeskyni u vsi Greccio jesle s živým oslem a volem, a tak založil tradici stavění jesliček.
Vůbec první doložený betlém v českých zemích byl v roce 1560 v jezuitském kostele v Praze. Jezuitský řád se zasloužil o další šíření – ještě z 16. století máme zprávy o betlémech i v jiných českých městech. Betlémy měly své místo v pastorační činnosti jezuitů jako emocionálně působivý prostředek. Jejich betlémy se proto držely biblického příběhu.
V barokní době kostelní betlémy procházely velkým rozvojem. Tvořily je figury v životní velikosti, ať už malované na dřevěných deskách anebo vyřezané ze dřeva. Marie Terezie roku 1751 zakázala stavění betlémů a předvádění vánočních her v kostelech a Josef II. vydal tento zákaz znovu, označil zvyk za dětinský a církve nedůstojný. Zákaz se týkal i soukromých domů. Tam se dal ovšem hůře kontrolovat, a tak se zvyk stavět jesličky přenesl do domácností.
Lidové betlemářství se pak rozvíjelo v průběhu 19. století a svého vrcholu dosáhlo počátkem 20. století. Dařilo se mu především v podhůřích a tam, kde byla soustředěna podomácká výroba. Figury se zmenšovaly a objevily se nové materiály pro jejich výrobu: papír, vosk, pálená hlína, těsto. Inspirací pro betlémskou krajinu se stávalo okolí bydliště tvůrců.
Specifickým typem z této doby jsou skříňkové betlémy – figurky ve zdobené a prosklené skříňce.
S přenosnými skříňkovými betlémy také někdy koledníci obcházeli domácnosti a hrávali před nimi vánoční hry.
Po druhé světové válce byla tradice přerušena ideologizací vánočního tématu po nástupu komunistické strany k moci. Přesto i v tomto období vznikaly betlémy, např. zvláště zásluhou sochaře Jaroslava Vaňka či v dílně bratří Kotrbů.