Ostrava-Zábřeh, kostel Svatého Ducha

Kostel Sv. Ducha

Celý region Ostravska je charakteristický tím, že se zde po II. světové válce a zvláště od 50. let 20.století začala prudce rozvíjet těžba černého uhlí a těžký průmysl. Tím také došlo k rychlému nárůstu obyvatelstva, které se sem přistěhovalo za prací. Počáteční dělnické kolonie brzy nedostačují, a tak se Ostrava začíná rozrůstat o nové okrajové části sídlištního typu. I Zábřeh nad Odrou (původní název), vesnička na okraji Ostravy se začíná počátkem 60. let prudce měnit. Stará část Zábřehu ustupuje významem do pozadí novému centru, které se posouvá více směrem na Výškovice. Později vznikají nová sídliště, až se nakonec celá oblast propojí s Hrabůvkou a Dubinou a vzniká nový městský obvod Ostrava – Jih, kde nyní žije 110 000 obyvatel. Díky pronásledování církve za uplynulého režimu bylo ale zcela nemyslitelné, aby se spolu s rozvíjející aglomerací rozvíjel i náboženský život věřících. Malý zábřežský farní kostel (kapacita 120 sedících lidí) přestal už dávno dostačovat a původní fara byla konfiskována státem. Proto v době uvolnění politické situace ve druhé polovině 60. let a zvláště v období Pražského jara 1968, vznikla mezi farníky touha postavit nový farní kostel. Začalo se s výběrem pozemku, prvními projekty, začaly i sbírky na stavbu. Bohužel vše překazil vpád vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a následná normalizace. Podařilo se sice ještě posvětit základní kámen stavby v roce 1969, to bylo ale na dlouhou dobu vše. Nejen zajímavostí, ale především silným znamením pronásledované církve je, že základní kámen posvětil nedlouho před svou smrtí řeckokatolický biskup z Prešova Vasil Hopko, mučedník komunistického režimu, který byl svatým otcem Janem Pavlem II. v roce 2004 prohlášen za blahoslaveného. Jako velkou Boží milost vidíme dar svobody, které se nám dostalo v roce 1989 jistě i na přímluvu svaté Anežky České, která byla svatořečena 12. listopadu 1989 a necelý týden nato, v pátek 17. listopadu začala Sametová revoluce. Náboženská svoboda i politické uvolnění a demokratizace společnosti přivedla zábřežské a výškovické farníky opět k novému zápalu pro stavbu farního kostela. Navíc všichni začínají pociťovat po letech strádání a útlaku křesťanů i velký rozvoj pastoračních možností, které se v městě sídlištního typu přímo nabízejí. Proto je rozhodnuto postavit spolu s kostelem i pastorační centrum (přednáškový a společenský sál, klubovny, třída pro výuku náboženství, možnost posezení atp.). Úřad městského obvodu znovu doporučuje pozemek, na němž měl stát kostel už v roce 1968, a tak je rozhodnuto. Po nutných přípravách a stavebních povoleních je 25. května 2004 požehnán pozemek stavby ostravsko-opavským biskupem Františkem V. Lobkowiczem za přítomnosti primátora Ostravy Mgr. Aleše Zedníka, představitelů města a kraje. Konečně začínáme stavět… Architektonickou soutěž vyhrál projekt Ing. arch. Marka Štěpána z Brna, s nímž má nejen naše diecéze velmi dobré zkušenosti především při úpravách sakrálních interiérů (dřevěný kostel v Ostravě – Hrabové, svatý Václav v centru Ostravy, kostel sv. Ducha ve Starém Zubří). Jde o sakrální atypickou stavbu, která se skládá z kostela, pastoračního centra, věže, to vše na vyvýšeném plató. Součástí areálu bude i nutné příslušenství pro jeho chod – jako garáže, parkoviště a inženýrské sítě. Půdorys kostela je elipsovitý, má osy 31x25 m, s jedním podzemním a pěti nadzemními podlažími. Štíhlá železobetonová věž s třemi zvony a vnitřním schodištěm je vysoká 30 metrů. Zvony byly odlity dílnou Josefa Tkadlece z Halenkova. Největší nese jméno proroka Daniela a váží 533 kg. Střední zvon Panny Marie Guadalupské má hmotnost 316 kg a nejmenší zvon nese jméno Matky Františky a váží 224 kg. Zvony byly požehnány otcem biskupem 4.11.2005. S ohledem na málo únosné podzemní vrstvy jsou kostel i věž založeny na 36 betonových pilotech do hloubky cca 18 m od okolního terénu. Chrámová část kostela svým vybavením odpovídá současným požadavkům na shromažďovací prostor, tzn., že vytápění je zabudované v podlaze, výměnu vzduchu řeší vzduchotechnika, požární nebezpečí hlídá elektronika, objekt má sociální vybavenost a další. Pastorační centrum Jana Pavla II. v podzemním podlaží má víceúčelový sál s pódiem a prostory pro pastoraci včetně sociálního zařízení. Přístup do objektu je řešen schodištěm i bezbariérově, přístup do pastoračního centra je řešen i vnitřní výtahovou plošinou. Hlavním dodavatelem hrubé stavby byl SOPOS – Vítězslav Křesina z Dubu nad Moravou, pak VS Invest Ostrava, Fest Ostrava a IKOMOSTAV Ostrava se svými subdodavateli. Tato náročná stavba kladla a stále klade velké požadavky i na financování. V současnosti máme profinancováno 7O mil. Kč. Samostatná kapitola by byli brigádníci, kteří nejen na stavbě odpracovali tisíce hodin, ale pomohli také ušetřit desetitisíce korun..