Svatá Lucie

13. 12. 2024 | Brno

Svatá Lucie, připomínka 13. prosince
postavení: panna a mučednice, její jméno je odvozené od lat. lux – lucis – světlo
úmrtí: asi 304-305
patronka: měst Syrakus a Benátek; nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů, švadlen; je považována i za patronku chudých, dále světlušek ve skautských oddílech i těch, kdo šíří světlo pravdy
atributy: kotel, krk s bodnou ranou, lampa, meč nebo dýka, miska a na ní oči, palmová ratolest, volské spřežení

ŽIVOTOPIS: Pocházela ze Syrakus. Proti její vůli ji rodiče zaslíbili bohatému mladému pohanovi. Matka, až po svém uzdravení na přímluvu sv. Agáty, se smířila s přáním Lucie, která chtěla žít v celibátním zasvěcení Kristu. Snoubenec ale nesouhlasil. Za Diokleciánova pronásledování ji udal jako křesťanku. Byla odsouzena k násilné prostituci, a protože byla od ní uchráněna zázračnou silou, byla údajně oslepena a probodnuto jí hrdlo.
Úcta k ní byla rozšířena v celé církvi koncem 6. století, kdy bylo její jméno zařazeno i do mešního římského kánonu. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob. 

PODROBNÝ ŽIVOTOPIS

Sv. Lucie, někdy nazývaná „Světlana ze Sicílie“, je jednou ze světic zařazených do 1. eucharistické modlitby mše svaté. Do kánonu ji zařadil koncem 6. století papež Řehoř Veliký.
Životopisy se opírají o tradovaná podání, o nejstarší dokumenty o jejím uctívání, o archeologické nálezy v katakombách sv. Lucie a sv. Jana v Syrakusách i o životopisné záznamy, které ale pocházejí až z 6. století. Vedle toho mnoho jejích životopisů nese stopy většího počtu více či méně rozdílných legend.
Narodila se v Syrakusách na Sicílii pravděpodobně před rokem 290 do lépe situované rodiny. Snad již v dětském věku, jako křesťanská dívka, z lásky ke Kristu učinila slib zachování panenské čistoty, kterému za všech okolností zůstala věrná.
Její matka Eutychie buď o slibu nevěděla, nebo ho nebrala vážně. Chtěla ji provdat za nápadníka ze stejně vznešené rodiny. Lucie vše vkládala do modlitby, ale obrácení matky v tom směru nepřicházelo, a tak hledala pomoc i u uctívané mučednice Agáty. Nemocnou matku, trpící krvotokem, přesvědčila k vykonání pouti ke hrobu této světice. Legendy informují o vidění či snu Lucie, v němž jí Agáta dala vědět, že dojde jak k matčině uzdravení, tak i k jejímu vlastnímu mučednictví.
Po náhlém uzdravení matky zůstal jen problém s nežádoucím snoubencem. Ten se pochopitelně zajímal, proč je odmítnut a legendy zde hovoří zkresleně. Odmítnutí však mělo za následek postavení Lucie před soudce, jehož úkolem bylo zlomit její věrnost Bohu a podle okolností ji potrestat.
Legendy uvádějí dotazy soudce Paschásia a odpovědi Lucie nejprve ve věci věna, které Lucie údajně stihla rozdat chudým. Také matku prý přesvědčila k podobnému kroku, ač ta si majetek chtěla ponechat až do své smrti. Za rozhodující se uvádí: „Kdo dává Bohu jen to, co umíraje nemůže si vzít sebou na věčnost, ten z toho nemá žádné zásluhy, ale chceš-li vykonat oběť Bohu příjemnou, dej (jeho chudým) to, co můžeš nyní užívat.“ Je uváděn i Luciin důrazný postoj k otázce poslušnosti císařských nařízení, kdy prohlašuje, že v prvé řadě je poslušná Božích přikázání. A soudci připomíná, že on se bojí panovníků smrtelných, zatímco ona se bojí (urážky) věčného Boha. Na závěr své obhajoby Lucie použije slova apoštola Pavla o čistotě duše, těla, v němž přebývá Duch svatý a je proto chrámem Božím. (Srov. 1Kor 6,19). Její  rozhodnost dosvědčují i slova, kterými odpověděla svému katu: „Ničím mne nepřinutíš, abych souhlasila s hříchem nečistoty. Jsem připravena na jakékoliv utrpení.“ (viz. G. Pettinati, I Santi canonizzati, XII)
Lucie byla odsouzena k násilnému zbavení panenské nevinnosti od návštěvníků veřejného domu. K jejímu znásilnění však nedošlo, protože selhaly všechny pokusy Lucii tam dopravit. Nepomohly ani voli, kteří se pak dostali mezi atributy. Následně jsou legendami uváděny různé formy jejího mučení, hodnověrnost je však sporná. Jisté je, že podstoupila mučednickou smrt zřejmě bodnou ranou mečem nebo dýkou, podle tradice vedenou do krku. Výrazným atributem sv. Lucie jsou její oči na míse, snad kvůli tomu, že byla před smrtí oslepena, nebo, jak zmiňují pozdější legendy, si je sama vyloupla a poslala snoubenci proto, že je na ní obdivoval, s poděkováním za dopomožení do nebe.
Její jméno je odvozováno od latinského slova lux – lucis, znamenajícího světlo a je překládáno jako Světlana. Od něho pochází i pojmenování nejmladších členek skautingu – světlušek, které v ní vidí patronku a chtějí se snažit být světlem a vzorem pro druhé jako ona.
Ostatky Lucie byly asi r. 1039 přeneseny nejdříve do Konstantinopole (pro obavy z muslimských útoků) a odtud r. 1204 do Benátek, kde se nacházejí v chrámu sv. Jeremiáše a Lucie. Části z nich byly předány do Syrakus. Relikviář s jejíma očima je uchováván v Neapoli.

Na různých místech světa je den sv. Lucie provázen lidovými slavnostmi a zvyky. Do gregoriánské reformy kalendáře (1582) byla zapsána památka Lucie (v juliánském kalendáři) o něco později a připadala na den zimního slunovratu, tedy na nejkratší den v roce. V této souvislosti údajně vznikly pohanské zvyky, v nichž vystupuje nevzhledná představitelka Lucie, nahánějící dětem strach. Jinde také šlo o zimní obdarovávání dětí o slunovratu (asi z 21. na 22. 12.).

PŘEDSEVZETÍ
Být světlem pro druhé, to nemá být úkolem jen pro světlušky, ale pro každého křesťana. A pro vlastní život udělám konkrétní rozhodnutí ještě dnes.

MODLITBA
Bože, na přímluvu svaté panny a mučednice Lucie, jejíž zrození pro nebe dnes slavíme, dej, ať se Tvá sláva zjeví i na nás. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
(na podkladě závěrečné modlitby z breviáře)                                         zdroj: www.catholica.cz

---

Další aktuality